Díky covidové epidemii se v české ekonomice zvrátil dosavadní trend, který začal po roce 1989. Vklady firem v bankách tak loni v červenci byly poprvé vyšší než čerpané úvěry. A potvrzují to i poslední známé údaje z letošního února. Převis činil 107 miliard korun. Podle zpravodajství České televize analytici upozorňují, že tato vyčkávací taktika mnohých firem je vzhledem k situaci na trhu pochopitelná, ale s přihlédnutím ke konkurenci by neměla trvat příliš dlouho.

„Únorová čísla potvrzují pokračování snahy většiny firem vytvářet finanční rezervy, omezovat výdaje a nezadlužovat se,“ uvedl ekonomický analytik České bankovní asociace Miroslav Zámečník. Upozornil také na to, že loňský únor byl posledním měsícem před vypuknutím epidemie v Česku. Právě proto je používán, podobně jako v řadě jiných evropských zemí, jako „benchmark“ – tedy srovnávací základna, s níž se poměřuje vývoj „před“ a „po“.

Miroslav Zámečník vypíchl i to, že v oborech, které byly opakovaně uzavírány, roste finanční napětí. „Nejvíce patrné je to v ubytovacích službách, kde meziroční pokles bankovních depozit dosáhl v únoru vysokých 30 procent,“ konstatoval.

Analytik Raiffeisenbank Vít Hradil při pohledu na neutěšenou bankovní statistiku sice zmiňuje nezbytnost makroekonomické obezřetnosti, ale zároveň nabízí optimističtější výklad. „Z pohledu jednotlivých firem je určitá obezřetnost za současné situace samozřejmě pochopitelná, ovšem z ekonomického hlediska by to nic dobrého neznačilo. Pokud jedna firma raději odloží plánovanou investici do nového stroje, pak její dodavatel tento stroj neprodá, klesnou mu tržby, sám začne šetřit a takto by se vlna 'neutrácení' šířila celou ekonomikou, která by v důsledku propadla více, než je nezbytné,“ uvedl analytik.

Bít Hradil zároveň ale dodal důvody, proč věřit, že ve firemním sektoru nepanuje takový strach, jaký naznačuje statistika vkladů.

Část peněz, které firmy vkládají na účty, se totiž v české ekonomice nově objevila, zmiňuje Vít Hradil. „Ať již prostřednictvím vládních podpůrných programů, které dosahují řádu desítek miliard, či díky přeshraničním tokům.“ Podle něho český export byl krizí zasažen výrazně mírněji nežli import, a do Česka tak v čistém vyjádření přitekly peníze, které se nakonec musí, podle analytika Víta Hradila, zákonitě někde objevit. Například právě ve vkladech firem.

Vít Hradil rovněž uvádí i další důvod. V mnoha společnostech se zahraničními vlastníky dochází k pozastavení výplat dividend, což opět představuje dodatečné peníze, které jsou „zaseklé“ v českých bankách. Celkovou situaci tedy nevidí analytik tak zle, ale i přesto připouští, že nejistota panující v podnikatelském sektoru je skutečně mimořádná. „A příliš jí nepomáhá to, že Česká republika dominuje mezinárodním žebříčkům svou neschopností vypořádat se s pandemií,“ dodal.

Podle analytika ČSOB Petra Dufka znamená rychlý nárůst depozit, že se firmy stále obávají blízké budoucnosti, a raději proto dál vytvářejí likvidní rezervy, omezují investice a jsou celkově opatrné. „Tím, že odkládají nebo přímo škrtají investice, mají i nižší potřebu brát si střednědobé a dlouhodobé úvěry,“ prohlásil Petr Dufek. Tento pohled sice může krátkodobě zlepšit „zdraví“ firem, avšak z delšího pohledu je to omezuje v dalším růstu, dodal analytik.

Podobně vidí situaci i hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček. Podle něho „pandemie koronaviru vede k odkládání investic ve firmách. To zlepšuje jejich cash flow a posiluje finanční stabilitu, což je v krizové době prioritní.“ Také on se však domnívá, že tento postup zároveň zpomaluje rozvoj firem, což do budoucna může snižovat jejich konkurenceschopnost.

Ekonom považuje za logické, že podniky čekají na analýzy, jak pandemie změní tržní prostředí, a až následně budou investovat do svého rozvoje. Vzhledem k hromadícím se prostředkům by však již neměly příliš dlouho otálet. V budoucnu bude chtít investovat mnoho firem, což může vyvolávat inflační tlaky. Navíc firmy, které budou pomalé, mohou být vytlačovány z trhu efektivnější konkurencí, dodal.

Hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň soudí, že vytváření finančních rezerv namísto investování je nyní, v krátkém období, zodpovědnou reakcí firem na státní politiku. „Zvyšuje se tím pravděpodobnost, že alespoň některé přežijí. Přežijí ale nemocné, mnoho firem plně vyčerpá i tuto finanční rezervu a bude pro ně o to složitější obnovit postcovidové investice,“ konstatoval.

Ekonom se navíc domnívá, že situaci firmám ztíží i snaha státu proinvestovat se z krize. Podle něho budou státní investice vytěsňovat ty soukromé. Firmám to tak ještě víc ztíží přístup k volnému kapitálu a často i přístup k dodavatelům, protože ti budou usilovat o napojení na velkorysé státní penězovody („ty budou vypadat lákavěji než tradiční byznys“).

Petr Bartoň si všímá i postcovidové struktury firem. „Vklady rostou zejména u velkých firem. Malé často již nemají co ukládat a spíše mnohdy 'rozprodávají' majetek, aby přežily.“ Ekonom tak nastiňuje možnost, že státní covidová politika povede k tomu, že velké firmy se stanou ještě většími. Podle něho to může zhoršit míru konkurence a na to by doplatili všichni jako zákazníci.

O náladě mezi svými členy si dělal průzkum Svaz průmyslu a dopravy ČR, který zastupuje převážně velké firmy. A došel k závěru, podle únorového vyjádření, že podniky už nejsou pesimistické, jako byly loni.

Více peněz než v roce 2020 plánuje letos investovat 37 procent podniků. Téměř čtvrtina firem dokonce plánuje vyšší investice než v předkrizovém roce 2019. Tento optimismus se týká hlavně firem z chemického průmyslu nebo strojírenství.

Ještě loni v červnu skoro polovina firem tvrdila, že svoje investice na letošní rok omezí. Nyní jsou ale již optimističtější. Řada podniků navíc pochopila, že díky investicím, a to především do Průmyslu 4.0 nebo digitální transformace, mohou být vůči dalším krizím odolnější, jak k tomu uvedl prezident svazu Jaroslav Hanák.

Svaz na své stránce uvádí, že reprezentuje 11 tisíc firem s více než 1,3 milionu zaměstnanců.

Podle České televize u nefinančních podniků přesáhl ke konci loňského roku podíl nevýkonných pohledávek deset procent, uvádí se ve zprávě bankovního regulátora. Podle ČNB z údajů dostupných k 31. prosinci 2020 vyplývá, že objem úvěrů převedených mezi nevýkonné úvěry a pohledávky a rovněž objem úvěrů a pohledávek, u nichž byla poskytnuta další úleva, je relativně nízký.

Celkové dopady koronavirové krize se podle centrální banky plně projeví až v průběhu letošního roku. Zdůraznila však, že tuzemské úvěrové instituce jsou nyní dostatečně kapitálově vybaveny, aby pokryly náklady spojené se znehodnocováním úvěrů.

Samotné komerční banky pak, pro ČNB, loni uvedly, že i ve čtvrtém čtvrletí loňského roku došlo k poklesu poptávky u krátkodobých úvěrů a u půjček malým a středním podnikům. Pro první čtvrtletí letošního roku pak banky v souhrnu neočekávaly změnu celkové poptávky po úvěrech. Menší část z nich indikovala růst zájmu u krátkodobých úvěrů, větší část pak signalizovala možný pokles poptávky u dlouhodobých úvěrů. Kromě téměř stagnujícího úvěrování firem však banky v únoru více půjčovaly živnostníkům (meziročně o necelá dvě procenta) a domácnostem (o téměř sedm procent, zejména na hypotéky).

Všechny tři sledované skupiny, tedy firmy, živnosti i domácnosti, však mnohem výrazněji zvedly své vklady u bank. „Meziročně to bylo o 13 až 16 procent. Tedy ve všech případech nepoměrně rychleji, než rostly jejich nominální příjmy, což potvrzuje trend k velmi obezřetnému hospodaření,“ zhodnotil vývoj ekonomický analytik bankovní asociace Zámečník. 

Česká národní banka sleduje vývoj podílu nevýkonných pohledávek i u domácností. Ten se zhoršil ve všech sledovaných kategoriích.

Od loňského října (kdy skončilo moratorium na splátky úvěrů) do konce roku tak stoupl u domácností jako celek ze dvou na pět procent. U spotřebitelských úvěrů domácností za tuto dobu vyskočil z necelých tří procent na více než osm procent. U úvěrů domácností, které byly zajištěny nemovitostmi, pak vzrostl z 1,5 procenta na necelých 3,5 procenta.