V současné době se na úrovni Evropské komise, jednotlivých ministrů zemědělství EU 27 a také i řady odborníků a funkcionářů nevládních zemědělských a potravinářských organizací diskutuje nad tím, jaká bude Společná zemědělská politika EU po roce 2020.

Přirozeně, že tato otázka velice zajímá i zemědělskou a potravinářskou veřejnost v České republice. Proto jsme na toto téma oslovili předsedu Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny PČR Ing. Jaroslava Faltýnka, kterému jsme položili několik otázek.

*Co by, podle vás, měla Česká republika do této diskuse o tom, jak by měla vypadat Společní zemědělská politika EU po roce 2020, přinést?

Jsem toho názoru, že bychom se jako ČR měli zasadit o to, aby naši zemědělci v rámci nové Společné zemědělské politiky po roce 2020 byli schopni poskytovat kvalitní a zdravé potraviny, zmírňovat dopady klimatických změn, posilovat postupy šetrné k životnímu prostředí a udržovat venkovské regiony životaschopné, včetně zaměstnanosti. Toto je možné pouze tehdy, pokud jim vytvoříme takové tržní prostředí, v rámci kterého si udrží svoji konkurenceschopnost vůči svým západním kolegům. Aby mohlo být evropské zemědělství konkurenceschopné vůči světu, při zachování spousty povinných opatření, které chrání zdraví našich občanů, životní prostředí, welfare zvířat atd., tak je třeba udržet finanční obálku na Společnou zemědělskou politiku. Toho lze, při vystoupení Velké Británie z EU a nutnosti řešit nové výzvy, dosáhnout pouze navýšením odvodů členských zemí do rozpočtu EU. Uvažuje se o navýšení z dnešního 1% HNP, na 1,1 až 1,2% HNP.

*Prakticky od vstupu České republiky do EU v roce 2004 čeští a moravští zemědělci prožívali tvrdý konkurenční boj se zemědělci vyspělých západoevropských zemí, kteří mnohdy ekonomicky využívali skrytých dotací, které jim poskytovaly tyto jejich západoevropské vlády. Jaké jsou šance české vlády toto změnit při formulování SZP po r. 2020 asi nebudou vysoké a jak by se řešení dané situace mohlo promítnout v rámci politiky národních dotací?

Celou situaci, kterou popisujete, by pomohlo vyřešit zastropování národních dotací v rámci EU. Při všech jednáních a na všech úrovních, se snažím své kolegy v rámci EU přesvědčit o férovosti tohoto přístupu. Bohužel musím přiznat, že zvláště kolegové ze západních, ekonomicky silnějších zemí, nechtějí o tomto slyšet. Tato situace pak vede k tomu, že v rámci EU dochází k tzv. souboji národních rozpočtů, který z logických důvodů nejsme schopni vyhrávat. Jediné co můžeme, tak se snažit směřovat do národních dotací maximum finančních prostředků. Například na rok 2018 byly navrženy ze strany Ministerstva zemědělství cca 2 mld. Kč, tento návrh se nám podařilo v rámci zemědělského výboru přepracovat a najít v rozpočtu Ministerstva zemědělství průřezově další 1 mld. Kč na posílení těchto dotací. Tento stav však nepovažuji za uspokojivý a vedu další jednání, která mají za cíl posílit tuto oblast o dalších 1,2 mld. Kč, přičemž prostředky by pocházely z jedné poloviny z kapitoly Ministerstva financí a z druhé poloviny z kapitoly Ministerstva zemědělství. Jsem rád, že se nám podařilo i v minulém období postupně národní dotace zemědělcům navyšovat. V minulosti to bylo vždy kolem 1 mld. za rok a to způsobilo ten obrovský propad především v živočišné výrobě. Nyní se pohybujeme někde mezi 3 až 4 mld. za rok. I když je to o dost méně, než mají vyspělé členské země EU, tak už to postačuje alespoň k udržení stavů a k mírnému růstu, za který jsme velmi rádi.

*Naznačujete, že kolem otázky zastropování národních dotací bude v rámci EU určitě velká diskuse, v níž se projeví různé názory. Jak se, podle vašeho názoru, celá situace v Bruselu asi vyvine?

Je patrné, že se eurokomisař Phil Hogan neustále snaží zastropování zařadit do pravidel Společné zemědělské politiky po roce 2020. Důvody jsou dva. Za prvé by se tím snažil ušetřit peníze na Společnou zemědělskou politiku a za druhé je to motiv politický. Dobře se poslouchá, že se vezme těm velkým, ti to přeci nepotřebují. Již se ale neuvádí, kolik tyto podniky vytvoří produkce a kolik zaměstnají lidí. Tam jednoznačně je vidět, že jsou dotace výrazně efektivněji využité. Krom toho nemůžeme jít proti větru, když se na celém světě farmy postupně zvětšují a to neplatí jen v zemědělství. Pro nás by to byla velká rána. Naše obálka by se snížila minimálně o 30 %, a postižené by byly především podniky, které se soustředí na živočišnou výrobu. Způsobilo by to obrovský propad již tak špatné soběstačnosti. Já jsem ale optimista. Začátkem dubna jsem jednal s komisařem pro rozpočet a místopředsedou Evropské komise Güntherem Oettingerem a ten jednoznačně deklaroval, že je proti povinnému zastropování. Obdobné stanovisko je i ve schválené pozici předsednictví, kterou schválilo 23 ministrů zemědělství a v návrhu pozice Evropského parlamentu ke Sdělení Komise, kterou předkládá lidovecký zpravodaj Herbert Dorfmann. Bude to ještě znamenat spoustu jednání, ale je to reálné vyjednat. Tyto požadavky se podařilo zanést i do deklarace V4 předsedů zemědělských výborů v březnu letošního roku. Na závěr bych chtěl jasně sdělit, že na druhou stranu chceme podpořit malé zemědělce. V naší pozici je jasně napsáno, že chceme prosadit vyšší platby na první hektary, takzvanou redistributivní platbu. To je i pozice Němců a zdá se i Evropského parlamentu.

*Vážný problém je pokles živočišné výroby. Vidíme to u skotu, prasat i drůbeže. O návratu k soběstačnosti v těchto komoditách se hovoří již řadu let. Kde je, podle vás, zakopaný pes, že se zatím nedaří tento trend zlomit?

Problém spatřuji v podnákladových cenách, za které jsou tyto produkty dováženy ze zahraničí, a které znemožňují ekonomické pozvednutí tohoto sektoru. Opět tu narážíme na rozdílné výše národních a regionálních podpor. Jedna z věcí, o které usiluji, je navýšení podpory na citlivé komodity ze současných 15% na 30%. Bez tohoto opatření budou naši zemědělci i nadále opouštět živočišnou výrobu a citlivé komodity a budou se orientovat pouze na několik ekonomicky nejzajímavějších polních plodin, jako jsou obiloviny a řepka. Pokud toto připustíme, tak dojde k poklesu biodiverzity a organické hmoty v půdě, na což je přímo navázaná schopnost půdy zadržovat vodu v krajině.

*Pro české zemědělce je klíčovou otázkou Program rozvoje venkova. Jak to vidíte s jeho uplatňováním v rámci českého a moravského zemědělství?

Program rozvoje venkova je zásadní pilíř evropské dotační politiky a nepochybuji o tom, že tak bude fungovat i nadále. Pro nás politiky je velkou výzvou najít v rozpočtu dostatek finančních prostředků na posílení kofinancování, tak abychom se přiblížili zemím staré unijní patnáctky. Dnes máme 35% kofinancování a naši konkurenti na západ od nás mají výrazně přes 50%. Je třeba říci, že o stávající stav se zasloužila předchozí koaliční vláda, jejíž jsme byli součástí. Za ministra financí Miroslava Kalouska bylo navrženo kofinancování ve výši 15%.

*Program rozvoje venkova hraje významnou roli i v tom, že by měl přispět v otázce zabezpečení zaměstnanosti na venkově. Jaká je současná situace v této oblasti?

Počet lidí pracujících v zemědělství rok od roku klesá. Ne dramaticky, přesto ale klesá. Zásadní problém však představuje věková skladba. Zde si do budoucna zaděláváme na velké problémy, neboť nám populace pracující v zemědělství rychle stárne a podíl mladých je malý.

*Důležitou otázkou je tedy to, jak udržet mladé lidi na venkově?

Přesně tak, tato otázka je naprosto klíčová. Musíme mladým lidem nabídnout možnost se prací v zemědělství uživit. Představit jim zemědělství jako atraktivní a perspektivní obor. Jsem rád, že se nám v minulosti podařilo spustit dotační program na podporu Center odborného vzdělávání. Je však třeba i nadále posilovat učňovské obory a střední školství a hlavně je více propojit s reálnou praxí. V budoucnu se naši farmáři nevyhnou používání moderních, chytrých technologií, mimo jiné i v rámci precizního zemědělství.

*Jaká je politika ministerstva zemědělství v oblasti dalšího rozvoje českého zemědělství?

Resortní politika se musí vždy pohybovat v rámci mantinelů dané rozpočtové kapitoly. Ministerstvo by mělo, dle mého názoru, dělat maximum pro udržení živočišné výroby. Díky organické hmotě, která je na živočišnou výrobu přímo navázaná se nám bude dařit lépe tlumit klimatické změny v podobě stále častějšího sucha a zároveň se sníží problém, který představuje eroze půdy. Nesmíme též přehlížet skutečnost, že na živočišnou výrobu je navázána značná část zaměstnanosti na venkově. Také si myslím, že bychom měli všichni společně bojovat za snížení administrativní zátěže, která ubíjí nejen všechny zemědělce, ale představuje i obrovskou finanční zátěž ve státní správě.

*Přejděme k vaší funkci předsedy zemědělského výboru, do níž jste byl po říjnových volbách opětovně zvolen. Jaké jsou hlavní úkoly činnosti Zemědělského výboru PS v tomto roce a následujících třech letech, ustaví-li se během června nová vláda ČR a dostane-li poté důvěru Poslanecké sněmovny?

Úkolem zemědělského výboru je projednávání návrhů zákonů týkající se zemědělství, potravinářství, lesního a vodního hospodářství, rybářství, myslivosti, včelařství, zeměměřictví a rozvoje venkova, které nám přikáže Poslanecká sněmovna. Do kompetence zemědělského výboru též náleží projednávání rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství a rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Dále projednáváme návrh rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu a dotační programy zemědělství pro příslušný kalendářní rok. Kromě toho se věnujeme i konkrétním tématům jako je Společná zemědělská politika EU, ochranná pásma vodních zdrojů, redefinice LFA oblastí, obchodní obslužnost venkova, škody působené vybranými zvláště chráněnými živočichy apod.

Zároveň zastávám názor, že je zapotřebí, kromě dialogu s vládou ČR, potažmo s ministerstvem zemědělství, být v kontaktu s nevládními organizacemi, pohybovat se v regionech, navštěvovat samotné farmáře, zajímat se o jejich situaci a nesedět pouze v poslanecké lavici. Pouze tak člověk získá reálnou představu o problémech našich zemědělců a může přispět k jejich řešení. Věřím, že stejně jsou na tom i ostatní členové zemědělského výboru.