Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!

Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem

Kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 v zemědělství

Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR dne 24. ledna 2022 a podepsal Kolektivní smlouvu vyššího stupně na rok 2022 se Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů. Plné znění KSVS naleznete v příloze.
  • Zveřejněno: 12.05.2018
  • Autor: Miroslav Svoboda

Koncem dubna se v Praze uskutečnilo 22. zasedání Sněmu Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL), které přijalo velmi závažné usnesení, ve kterém Sněm vyzval vládu ČR k okamžitému řešení zoufalé personální situace v českém zdravotnictví.

Právě tato skutečnost, že se české nemocnice již řadu let potýkají s nedostatkem kvalifikovaných lékařů, ale i zdravotních sester, se stala důvodem našeho rozhovoru s předsedou LOK-SČL MUDr. Martinem Engelem, kterému jsme položili na toto téma několik otázek.

*O problému nedostatku kvalifikovaných lékařů se v České republice hovoří již řadu let. Z vašeho usnesení vyplývá, že tento problém stále přetrvává, a že vládu ČR, potažmo ministerstvo zdravotnictví, znovu, a mnohem důrazněji, žádáte o nápravu situace…

V této souvislosti musím konstatovat, že pro mne je působení ministra zdravotnictví pana Adama Vojtěcha velkým zklamáním. Protože se zdá, že vůbec nepochopil základní problém českého zdravotnictví. To je především nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Vydal totiž jakési prohlášení, v němž konstatuje, že personální situace ve zdravotnictví je pod kontrolou ministerstva zdravotnictví. Ale v této věci s ním kategoricky nemohu souhlasit, protože problém spočívá v tom, že lékařů v nemocnicích pořád ubývá. Bohužel statistika, kterou vykazuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) o počtu lékařů v nemocnicích, není úplně správně vypovídající, neboť tato statistika vykazuje počet zdravotních úvazků, nikoliv počet lékařů, kteří v konkrétní nemocnici pracují. Podle této statistiky rostou pracovní úvazky. Mne však nezajímá počet úvazků v nemocnicích, ale jaký je skutečný, fyzický stav lékařů, kteří pracují na tom které oddělení v nemocnici. Mimochodem, v této jejich statistice se objevují někteří lékaři několikráte. Tato jejich statistika je k ničemu, protože vypovídá pouze o tom, že lékařům narůstá počet pracovních úvazků, tudíž i práce.

*Co je to potom za nesmysl, taková to statistika o zdravotních úvazcích, když ředitelé nemocnic zápasí s tím, že jim odcházejí lékaři a oni musí řešit zavírání některých oddělení nemocnic, jak se neustále dočítáme v médiích…

Řekl bych, že ministr zdravotnictví pracuje s jinými čísly, než my, členové LOK-SČL, kteří působíme v řadě nemocnic po celé ČR. Jenom připomenu naši akci z roku 2010 „Děkujeme, odcházíme“, kdy jsme tehdejší vládu ČR, a prostřednictvím médií i celou veřejnost, upozornili na celý problém nedobré situace v českých nemocnicích, ať již jde o neodpovídající platy a mzdy lékařů, potažmo i zdravotních sester, což vede k jejich odchodu a tudíž i nedostatku zdravotnického personálu. Mohu konstatovat, že od té doby se prakticky nic nezměnilo. Nikdo dnes není schopen říci, že v dané nemocnici pracuje tolik a tolik lékařů. Konkrétní čísla neznáme. Pouze od našich členů, kteří pracují v různých nemocnicích.

Chtěl bych se dostat k tomu, abychom jako LOK-SČL mohli s ministerstvem zdravotnictví společně řešit situaci, která se v našich nemocnicích běžně vyskytuje, to je, jak jsou v našich nemocnicích porušovány směrnice o přesčasové práci. Zatímco lékaři v nemocnicích ubývají, tak ti ostatní, kteří v nemocnicích zůstávají, musejí tyto zdravotní výkony odvést za ně. Takže dochází k paradoxu, že jim statisticky narůstá výše platu či mzdy, ale ten jim narůstá za to, že odpracují další a další hodiny navíc, kdy počtem těchto odpracovaných hodin je de facto porušován zákon.

Musím zde zdůraznit, že nám jde o to, aby lidé pracovali ve snesitelném prostředí, tedy nikoliv od nevidím do nevidím, jak se v řadě případů děje. Někdo potom namítne, vždyť vám narostl plat či mzda. Ale, za jakých podmínek? To by si ti, kteří o tom rozhodují, měli uvědomit. Takže pan ministr zdravotnictví by měl z této situace vyvodit určité závěry a vyvinout úsilí, abychom slíbených 10 % platu od ledna 2019 dostali. Zatím jsou jeho obecná prohlášení o tom, že se situace ve zdravotnictví řeší, pro nás nepřijatelná.

*Pokud vím, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nedostatek lékařů chce řešit jejich příchodem lékařů, a také i zdravotních sester, ze zahraničí…

V usnesení našeho sněmu jsme použili formulaci, že „odmítáme nezákonný pokus ministerstva zdravotnictví o nahrazování kvalifikovaných zaměstnanců českých nemocnic dovozem zahraničních zdravotníků s leckdy pochybnou kvalifikací“. Určitě se teď chcete zeptat, o co vlastně jde? Vysvětlím to jednoduše. V zákoně o postgraduální vzdělávání lékařů existuje paragraf 36, který umožňuje, aby zahraniční lékař-specialista mohl provést lékařský výkon u nás v ČR, ať již na některém lékařském pracovišti v Praze či Brně, případně i jinde. Abych uvedl konkrétní příklad, tak může jít například o slavného rekonstrukčního plastického chirurga profesora Bohdana Pomahače, který k nám přijíždí a před našimi lékaři učiní svůj odborný lékařský zákrok. Kdyby nebylo tohoto paragrafu, tak by porušil české zákony o tom, že nikdo ze zahraničí nemůže u nás bez povolení pracovat. To se přirozeně týká i jiných lékařů, kteří k nám přijíždějí z USA, Velké Británie, Německa či jiné země. V tomto případě se jedná o jednorázový akt, přičemž pan ministr zdravotnictví chtěl, na základě tohoto paragrafu, k nám dovézt mnoho Ukrajinců. Ovšem v tomto případě by nešlo o jednorázovou činnost, nýbrž o trvalou činnost.

Problém spočívá hlavně v tom, že lékaři, kteří k nám takto přicházejí, nejsou zprvu schopni samostatné práce, ale musejí pracovat pod odborným dohledem našich lékařů. Což přirozeně nějakou dobu trvá, než by byli schopni samostatné práce. Jenom připomenu, že i naši čerství absolventi lékařských fakult mohou pracovat samostatně až po první atestaci. Na druhou stranu musím říci, že zhruba 10 % ukrajinských lékařů, kteří k nám přijdou, je schopno odvádět na novém pracovišti u nás plný výkon. Ale co těch 90 %? Jak vidíte, začlenění těchto lékařů ze zahraničí není jednoduchá záležitost, která by daný problém okamžitě vyřešila, což asi bylo smyslem, od pana ministra zdravotnictví, tohoto navrhovaného opatření.

*Druhým opatřením, po kterém se v lékařské veřejnosti volá, je otázka navýšení počtu studentů medicíny, což by mělo úbytek lékařů nahradit či alespoň zmírnit…

Je to jakýsi nápad, který se na první pohled zdá být dobrý. Když se ale nad tím zamyslíte, vyžaduje to značné investice do zabezpečení potřebného množství prostorů k výuce a potřebných lékařských přístrojů pro výuku studentů medicíny či zajištění odborných lékařských kapacit, kteří by omezili svoji lékařskou praxi v dané nemocnici či jejich soukromé lékařské praxi, aby mohli těmto studentům medicíny přednášet. To je jeden fakt. Ten druhý spočívá v tom, že studium medicíny trvá šest let, takže opět nejde o okamžité řešení situace nedostatků lékařů u nás. Navíc musíte připočítat i tu skutečnost, že když se systém českého zdravotnictví nezmění k lepšímu, tak i nadále budete vychovávat řadu budoucích lékařů, nikoliv pro Českou republiku, ale opět pro zahraničí, jako je Německo, Velká Británie, případně Skandinávie. Takže, když to shrnu, tak my potřebujeme okamžité řešení situace a nikoliv to, co přinese nějaký výsledek až za 10 let.

*Pokud vím, zhruba v polovině dubna jste byl, spolu s předsedkyní Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkovou, u premiéra Andreje Babiše. Tohoto setkání se rovněž zúčastnil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. K jakým závěrům jste došli?

Hledali jsme pomoc u pana premiéra, ať již já za lékaře či paní Dagmar Žitníková za zdravotní sestry. V tomto postupujeme společně, protože nám jde o celý zdravotnický personál, to je jak o lékaře i zdravotní sestry, tak i konec konců i ostatní nezdravotnický personál, neboť zvýšení platů a mezd potřebují všichni. Pokud jde o postoj pana premiéra Andreje Babiše, mohu konstatovat, že byl vstřícný, neboť si uvědomoval, že byl členem předchozí vlády ČR, která nám zdravotníkům tento slib, navýšit platy a mzdy o 10 % od roku 2019 dala. Na druhé straně nám odpověděl, že se vše musí nejprve spočítat, aby se vědělo, kolik peněz na toto zvýšení platů a mezd vlastně je. Zde o ovšem bojím, že pan premiér od příslušných zdravotnických institucí dostane nesprávná čísla, která nebudou mít vypovídající hodnotu o tom, kolik peněz je ve skutečnosti v českém zdravotnictví. Odhaduji to tak, že v informaci, kterou pan premiér od těchto institucí obdrží, se bude tvrdit, že jde meziročně o nižší nadvýběr zdravotního pojištění, například asi 15 mld. Kč, přitom podle našich odhadů je v tomto systému asi 22 mld. Kč. Načež, my jako lékaři a zdravotní sestry, požadujeme zhruba 10 až 11 mld. Kč na ono zvýšení platů a mezd o 10 %.

Problém je také v tom, že pan premiér vychází ze své vlastní podstaty a myslí si, že když se něco slíbí a něco se dohodne, takže se to má splnit. To je z jeho strany příliš velký optimismus ve vztahu k některým ředitelům nemocnic. Situace je totiž taková, že u příspěvkových organizací, jako jsou například fakultní nemocnice, či některé krajské nemocnice, je zvýšení platů o 10 % dáno rozhodnutím vlády ČR. Ale u soukromých nemocnic, jako jsou akciové společnosti nebo v některých případech i „esróčka“, se stává, že ředitelé si nechávají část peněz na mzdy stranou, a to se zdůvodněním, že lékaři nebo zdravotní setry musejí počkat, až se například v září ukáže, jak na tom příslušná nemocnice je ekonomicky. Proto místo slíbených 10 % dostanou třeba jen 5 % s tím, že zbytek se jim doplatí posléze. Z jejich strany to není férové jednání. Proto jsme zde také my, jako odboráři, kteří na tuto neblahou situaci upozorňujeme.

Jako příklad bych uvedl Nemocnici Mělník, kdy lidé odmítli dělat přesčasy, a některá oddělení se musela uzavřít. Stačilo, že několik lékařů odmítlo jít pracovat za podmínek, které jim vedení nemocnice v rámci kolektivního vyjednávání nabízelo. Přičemž nemocnice v daném okamžiku zkolabovala, což ohrozilo zdravotnictví v daném regionu, protože nemocnice v Neratovicích je malá. Její kapacita nestačí. Takže pacienti museli být převáženi do Oblastní nemocnice Kladno nebo do Nemocnice Na Bulovce v Praze. Lékaři ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje by vám mohli vyprávět, jaké potíže byl s převozem pacientů z Mělníka, když pro ně jinde nebylo místo. Z tohoto uvedeného příkladu je vidět, na jakých nohách naše zdravotnictví stojí a kam vede arogance moci, když vedení nemocnice odmítá svým zaměstnancům dát ty prostředky, na které mají právo. Jde o naprosto nezodpovědné chování!

*Jak by měl na takové situace reagovat stát, případně kraje?

Na rušení oddělení nemocnic by měl reagovat zřizovatel, aby zabezpečil dostatek peněz pro činnost těchto nemocnic. Zajistit dostatek lékařského a středního zdravotnického personálu v nemocnicích není jednoduché. Pokud jde o zdravotní sestry, které se tam starají o těžce nemocné pacienty, a přitom třeba obchodní řetězec Lídl nabízí svým pracovnicím na pokladně 28.000 Kč, což 90 % zdravotních sester nemá. Tak, jak si to každá sestra srovná ve své hlavě, když vidí tyto peníze jinde a přitom ona se musí postarat až o 50 pacientů na oddělení, kde pracuje. Nikdo se na ně potom nemůže zlobit, když za těchto podmínek odcházejí. U lékařů je to jiné. Mají vyšší plat. Ale ti se většinou drží své profese a proto utíkají do primární sféry a zřizují si své vlastní ordinace. V důsledku toto potom zdravotní péče v nemocnicích trpí. Pokud se něco ihned nezmění, tak desítky lidí budou z nemocnic odcházet pořád a kvalita péče v nemocnicích se neudrží, a to ani teoreticky.

*Nicméně, váš tlak zdravotnických odborů o nápravu situace neutuchává a sílí. Proto se také v pátek 4. května se uskutečnila porada zdravotnických odborářů, jíž se zúčastnil premiér Andrej Babiš a ministr zemědělství Adam Vojtěch. Na čem jste se dohodli?

Ano, na 150 odborářů z téměř všech českých a moravských nemocnic přijelo v pátek 4. května do Prahy na akci organizovanou zdravotnickými odbory, aby zde premiérovi Andreji Babišovi vysvětlili, jak závažná je situace na jejich pracovištích a které kroky jsou nezbytné ke zlepšení stavu. Mimochodem, kromě Dagmar Žitníkové, a mne za LOK-ČSL, se jednání rovněž zúčastnila i předsedkyně zdravotního výboru Poslanecké sněmovny prof. Věra Adámková, která je zároveň předsedkyní ZO OS zdravotnictví a sociální péče v pražském IKEM. Současně byl za vedení odborů přítomen i předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Zprvu hosté, a později na tiskové konferenci také novináři, obdrželi písemné informace o rozdílech mezi platem a mzdou u stejných kategorií zaměstnanců a autentické příběhy zdravotních sester, které popsaly v diskusi ve facebookové skupině. Dá se říci, že po dobu celého 2,5 hodinového jednání odborářů s premiérem A. Babišem a ministrem zdravotnictví A. Vojtěchem proběhla diskuse, v níž si obě strany vyjasňovaly své názory. Podstatné je, že premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nakonec přislíbili, že vláda v demisi dodrží slib předchozího kabinetu a navýší od příštího roku tarifní platy a mzdy zdravotníků o slíbených 10 %. Premiér A. Babiš k tomu dále uvedl, že se zaměří i na systémová opatření, jako je narovnání platů a mezd a příplatky za směnný provoz. Takže, očekáváme, že vláda v demisi, případně i vláda, která po ní nastoupí a dostane důvěru v Poslanecké sněmovně, tento slib dodrží.

*Hovoříme o nedostatku lékařů v nemocnicích, ale také v malých městech si lidé stěžují, že nemají dostatek lékařů a zavírají se tam ordinace…

Na to mohu odpovědět jedině takto, že se nemůžeme vrátit k tomu, co zde bylo před rokem 1989, že zde budou umístěnky, jako tomu bylo v 50. a 60. letech. V současné době se Evropa a celý svět globalizuje. To musíme respektovat. Neexistuje jiný princip, než vytvořit svým lidem podmínky tak, aby zůstali. Já neříkám, že zůstanou všichni. Vždy někdo odejde, ale když odejde, aby něco v zahraničí poznal. Ale otázka, zda se tito lidé vrátí, je mnohem složitější. Praxe v zahraniční je něco jiného než u nás. Současná situace u těchto lidí vytváří jednosměrný proces. V těchto případech se tito lidé vrátí jedině, když se v jeho rodině, která žije zde, děje něco tragického. Když už má takový člověk v zahraničí to nejhorší za sebou, kdy překonal začátek své lékařské praxe v tamějších podmínkách, tak již nemá zájem se vrátit. O tom vypovídají statistiky. Před lety jsem na toto téma hovořil s tehdejším ministrem zdravotnictví na Slovensku. Bylo to v době, kdy slovenští kolegové přicházeli k nám, protože jsme oproti nim měli výrazně lepší podmínky. Dnes to již tak není. Tehdy v našem rozhovoru prohlásil, že z těch, kteří odejdou, tak trvale ztratíte tři čtvrtiny. Ti se již k vám nevrátí, řekl. Data jeho slova potvrzují. Když se k našim lékařům budeme chovat stejným způsobem, jako dosud, tak desítky z nich budou i nadále odcházet. Jednou je ztratit, znamená skoro na vždy. To je luxus! Myslím si, že to tak nemůžeme nechat, aby zhruba 20 % těch, kteří odpromují, nechat odejít do zahraničí, protože nemají zájem zde zůstat. To je situace, kterou nemůžete řešit tím, že navýšíte počet studentů medicíny.

Jde zkrátka o peníze. Existuje doporučení EU, aby na zdravotnictví šlo minimálně přes 9 % HDP. U nás to činí 7,2 % HDP. To jsme skoro o dva procentní body pod doporučeným číslem. Přitom jeden procentní bod znamená 40 miliard korun. To je ten deficit, který sebou pořád táhneme. Přitom pro solární barony se 40 mld. klidně najde. Ale pro zdravotnictví nikoliv. V tomto případě to prostě nejde. Zdravotníci jsou tímto způsobem nedobrovolní sponzoři tohoto systému, protože, protože nemají odpovídající mzdy. Nechci, aby mne někdo napadal, že přepočítávám eura, například v Německu, na české koruny. Jenom chci stratifikaci společnosti. Jestliže vezmete, že průměrná mzda je u nás přes 30 000 Kč, a to přitom se hodně lidí k této výši mzdy ani nedostane, což je jiný problém, tak lékař by měl, podle našeho názoru, lékař by měl mít 1,5 až dvojnásobek průměrného platu. Zde musím podotknout, že když někdo namítá, že lékaři v nemocnicích mají až 90.000 Kč měsíčně, tak je to jenom proto, že toho dosahují za cenu dalších 150 hodin přesčasů, ale nikoliv za 170 hodin základního objemu práce.

*Jaké zkušenosti máte se zavedením elektronického receptu?

Proti němu brojí především nemocniční lékaři, protože pro nemocniční segment to není hlavní téma. Smutná je jedna věc, že u zavedení elektronického receptu bylo příliš dlouhé přípravné období. Přitom nelze z toho vyčíst, jaké léky pacient vlastně bere a zda si tyto léky neprotiřečí. Prostě na receptu je uveden nějaký kód, který vám tam počítač natiskne. V důsledku toho narůstá administrativa při vypisování elektronického receptu. Když to vezmete po staru, tak lékař vám mohl napsat recept vlastní rukou buď v ordinaci, nebo u vás doma při lékařské návštěvě. Navíc, připočtěte si i vysoké náklady na provoz systému. To opět odpočítává peníze, které by mohly být věnována na něco jiného. Mimochodem, jenom připomínám, že největší „tunely“ jsou v IT technologiích. V podobě, v jaké je dnes elektronický recept, je to směšná záležitost.

Před několika lety někteří lidé u nás prosazovali elektronické knížky, kdy by si každý lékař přečetl, jaké nemoci daný pacient prodělal a mohl tak okamžitě reagovat na zdravotní problém pacienta, který k němu přišel, nebo byl odvezen záchrannou službou do nemocnice. Z tohoto lékařského hlediska by to bylo ideální, ale vše se dá zneužít. Viz útoky hackerů!

*V odborné lékařské veřejnosti se diskutuje o tom, že máme příliš mnoho zdravotních pojišťoven. Jak to vidíte vy?

Zdravotních pojišťoven je příliš. Není důvod, aby jich bylo tolik, neboť všechny mají prakticky 100% přerozdělení prostředků a všechny pojišťovny nabízejí lidem prakticky totéž. Liší se jen v drobnostech. Otázkou však je, kolik by jich ve skutečnosti mělo být. Říci, že by stačila jedna, jako je tomu například ve Velké Británii, by sice bylo možné. Ale hrozilo by, že by tato pojišťovna měla monopol, což by bylo zneužitelné. Myslím si, že by měly být dvě nebo tři, aby byla mezi nimi konkurence. Příliš mnoho zdravotních pojišťoven je přepych. Navíc se ukazuje, že jim narůstá objem peněz na provoz. Řekněme, že jde o 2,5 % z rozpočtu pojišťovny, ale to už je velmi slušná suma v konečném výsledku. Navíc, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR a Vojenská zdravotní pojišťovna ČR mají rozsáhlou sít, která je schopna obsáhnout celou republiku. Takže, kdyby došlo ke slučování zdravotních pojišťoven, ušetřilo by se v rámci provozu, neboť by bylo méně budov i lidí v jednotlivých pobočkách a také i na ředitelství pojišťoven. Problém však spočívá v tom, že to bude po legislativní stránce složité učinit, protože tyto pojišťovny řídí správní rady a zde platí obecné pořekadlo, že „kapři si svůj rybník nevypustí!“