Nadace Eurofound, která je tripartitní agenturou Evropské unie nyní vydala studii pod názvem Pracovní podmínky pracovníků různých věkových skupin.

Demografické změny mění situaci pracovního života v celé EU. S cílem zajistit sociální potřeby stárnoucí populace vzniká zvýšená poptávka po zmenšujícím se počtu pracovníků, což vede ke zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků a k prodloužení pracovního života. Politické reformy se zaměřily na zvýšení zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu a poskytnutí finančních pobídek pro starší pracovníky, aby zůstali v práci i po dosažení důchodového věku. Řada dalších faktorů ovšem ovlivňuje i rozhodnutí pracovníků pokračovat v práci ve stáří, mezi tyto faktory patří zdraví a blahobyt, rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, profesní vyhlídky a jistota zaměstnání a pracovní podmínky, jako je autonomie, pracovní doba a psychosociální aspekty pracoviště. Zmíněná zpráva Eurofoundu podrobně analyzuje tyto faktory pro 28 členských států EU, přičemž využívá údaje z nejnovějšího průzkumu evropských pracovních podmínek (EWCS 2015). Studie je k dispozici na webové stránce nadace Eurofound (https://www.eurofound.europa.eu), stručné shrnutí uvádíme níže.

Demografické stárnutí znamená větší účast starších lidí na trhu práce. Aby to bylo možné, je důležité dobře identifikovat faktory, které mohou usnadnit nebo bránit prodloužení pracovního života. Učinit práci udržitelnější po celou dobu života vyžaduje pracovní podmínky, které podporují jednotlivce, aby zůstali v práci až do zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu. Mnoho faktorů ovlivňuje udržitelnou práci: individuální charakteristiky, pracovní prvky, sociální normy a institucionální kontext. Zpráva zkoumá pracovní podmínky pro různé věkové skupiny a spojuje tyto podmínky se třemi trvale udržitelnými výsledky práce, kterými jsou rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, zdraví a blahobyt a kariérní perspektiva. Rovněž zkoumá rozdíly v pracovních podmínkách na základě pohlaví, zaměstnání a země.

Nevhodné pracovní podmínky mají negativní dopad na výsledky udržitelné práce pro všechny zaměstnance bez ohledu na věk. U zaměstnanců, kteří jsou vystaveni fyzickým rizikům a kvantitativním nárokům (pracují vysokou rychlostí a v krátkých lhůtách), je vyšší pravděpodobnost zhoršeného zdravotního stavu a horší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Také je u nich více  pravděpodobné, že nebudou mít zájem pokračovat v práci až do věku 60 let a více. Se záměrem odchodu pracovní síly dříve do důchodu je také významně spojena špatná kvalita řízení a nepříznivé sociální chování.

Některé aspekty pracovních podmínek zůstávají stabilní nebo se zhoršují až do věku 55 let a poté se začnou zlepšovat. Pracovníci ve věku 55 let jsou méně vystavováni fyzickým rizikům a mají často větší autonomii pracovní doby, starší zaměstnanci také vykazují lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Starší zaměstnanci se však méně účastní školení a výcviků a mají omezené kariérní vyhlídky.

Pracovníci ve věku 45 - 54 let jsou vystaveni fyzickým rizikům téměř stejně jako mladší pracovníci. Klíčovou otázkou pro zaměstnance ve věku 35 - 44 let je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, neboť mají tendenci pracovat déle, ale mají více pečovatelských povinností. Výsledky jsou smíšené pro mladší zaměstnance (ve věku 35 let a méně) ve vztahu k sociálnímu prostředí v práci. Mají větší pravděpodobnost sociální podpory a pozitivního povzbuzení od kolegů a svých šéfů, ale také zažívají nepříznivější sociální chování - zejména ženy. Rovněž často pracují na základě dočasných pracovních smluv, což může přispívat k větší nestabilitě jejich pracovních míst.

Analýza pracovních podmínek pracovníků různých věkových skupin musí rovněž brát v úvahu rozdíly mezi povoláními. Pro všechny věkové kategorie je nižší úroveň zaměstnání s horšími kariérními perspektivami spojena s horším zdravotním stavem.

Není překvapením, že pracovní podmínky se v jednotlivých zemích liší regionálně a podle věkových skupin: v Maďarsku a Řecku je vyváženost pracovního a soukromého života starších zaměstnanců mnohem horší než kdekoli jinde. Pro pracovníky v rámci téhož povolání jsou také zřejmé rozdíly v pracovních podmínkách. Udržitelné výsledky práce obvykle ovlivňují předpokládanou dobu trvání pracovního života, nemusí to však být pravidlem. Například Belgie, která má obecně dobré výsledky v oblasti udržitelné práce, má kratší trvání pracovního života. Estonsko, naopak s horšími výsledky v oblasti udržitelné práce, má delší trvání pracovního života a vyšší míru zaměstnanosti ve starším věku. Tyto rozdíly by mohly být způsobeny různými institucionálními opatřeními, která usnadňují nebo brání dřívějšímu odchodu do důchodu.

Pokud jde o význam pracovních podmínek pro pracovníky ve věku 55 +, je třeba podotknout, že zapojení do práce ve věku 55+výrazně klesá. Pracovní podmínky, jako je dobré fyzické prostředí, nižší kvantitativní nároky a autonomie pracovní doby, zvyšují pravděpodobnost, že pracovníci budou pokračovat v práci, když dosáhnou věku 55 let. Institucionální a sociální kontext hrají důležitou roli při určování trvání pracovního života. Prodloužení pracovního života proto závisí na opatřeních v oblasti důchodových systémů, zdraví, vzdělávání a péče.

Sociální partneři v této oblasti hrají zvláštní roli. Existují rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ve vztahu k pracovním podmínkám, které je třeba vzít v úvahu, např. při provádění rámcové dohody o sociálním partnerství o aktivním stárnutí na vnitrostátní úrovni. Úloha, kterou hrají zástupci zaměstnavatelů a pracovníků na národní, odvětvové a pracovní úrovni, je zásadní.

Studie dále podtrhuje důležitost rozšíření definic "těžkých pracovních míst". Zvláštní pozornost vyžadují zaměstnání, kde má práce v průběhu života negativní dopad na výsledky udržitelné práce. Je třeba zvážit fyzický kontext, organizaci práce a sociální prostředí (včetně psychosociálních rizik).

Další důležitou výzvou, kterou demografická změna vyvolává, je udržení a aktualizace dovedností pracovníků. Aby se zvýšil podíl starších zaměstnanců zapojených do školení a výcviku na pracovišti, mělo by být prioritou zavedení zásady evropského pilíře sociálních práv - školení zaměstnanců ve věku nad 45 let.

Neméně důležitou výzvou je sledování aktuálních trendů ve světě práce. Změny ve světě práce pravděpodobně budou mít dopad na pracovní podmínky v každém věku a mohly by