Změna v poskytování pracovněprávního poradenství od 1. 1. 2016

Státní úřad inspekce práce informuje veřejnost, že s účinností od 1. 1. 2016 je poskytováno ze strany orgánů inspekce práce základní pracovněprávní poradenství na následujících pracovištích oblastních inspektorátů práce.

Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 16.06.2018
  • Autor: Ing. Věra Řeháčková

Digitální technologie mění práci, ale ještě nebyly plně pochopeny jejich dopady. Nadace Eurofound, která je tripartitní agenturou Evropské unie poskytující přehled poznatků s cílem přispívat k rozvoji lepších sociálních, zaměstnaneckých a pracovních politik se v nedávné zprávě zaměřila na tři hlavní vektory změn a dopady digitálních technologií na práci a zaměstnanost a politické reakce, které si takovéto změny vyžadují. Důvodů, proč studovat sociální důsledky digitálních technologií se nabízí hned několik. Mikroprocesor byl vynalezen počátkem sedmdesátých let, počítače se staly v osmdesátých letech součástí domácností a internet začal v devadesátých letech přetvářet kulturu a obchod. Carlota Pérez, venezuelsko-britská výzkumná pracovnice a mezinárodní konzultantka studující historii technologických změn a jejich dopadu na hospodářský růst a rozvoj například tvrdí, že pro technologické revoluce platí, že mohou trvat celá desetiletí, než zásadně promění povahu a strukturu hospodářské činnosti. Předchozí technologické revoluce, např. vynález parního stroje nebo elektřiny napovídají, že pracovní postupy, kulturní hodnoty a institucionální rámce mají určitý stupeň setrvačnosti nebo dokonce aktivní odolnost vůči asimilaci nových technologií.

Dějiny technologických revolucí také ukazují, že jsou obecně spojeny s významným přebudováním ekonomických institucí a politik. Důvodem je, že zahrnují zásadní přeměnu povahy a struktury hospodářské činnosti, kdy se prokáže, že stávající předpisy a politika jsou zastaralé. Bez nového institucionálního přebudování mohou nové technologické modely vést k rozsáhlému sociálnímu vykolejení a politickým nepokojům. Například hluboká politická a ekonomická krize v celé Evropě a v Severní Americe v třicátých letech minulého století, která navazovala na technologickou revoluci a masovou výrobu, byla vyřešena až tehdy, když se kapitalismus reformoval podle zásad keynesiánství a sociálních politik a vytvořil institucionální rámec práce a zaměstnání, který je dnes dominantní.

Všechny příznaky naznačují, že se nyní nacházíme v bodu obratu. Digitální technologie začínají zásadně přeměňovat ekonomické procesy a zpochybňovat stávající společensko-ekonomické a institucionální struktury. Rostoucí nerovnosti, jakož i rostoucí politický tlak v posledních letech jsou do jisté míry důsledky digitální transformace. Je důležité pochopit její důsledky, abychom ji mohli lépe regulovat a současně, abychom mohli využívat inovativního a produkčního potenciálu, aniž bychom destabilizovali naše společenské a politické systémy. Klíčová otázka je tedy: jak se digitální revoluce týká práce a zaměstnání? Odpověď nalezneme ve zprávě Eurofound, která rozlišuje tři kategorie kombinovaných aplikací digitálních technologií v ekonomických procesech. Tyto "tři vektory změn" se opírají o infrastrukturu, technologie a dovednosti, které jsou již po čtyřech desetiletích digitální revoluce široce dostupné a odpovídají zralé fázi této revoluce.


Prvním z těchto vektorů transformace je automatizace. Definujeme tento vektor jako náhradu lidí stroji pro některé typy úkolů v rámci výrobního procesu. Automatizace není nová, je stejně stará jako použití strojů. Co je nového, je použití algoritmického řízení strojů a digitálních senzorů s neustále se zvyšujícím výpočetním výkonem, který rozšiřuje rozsah úkolů, které mohou stroje provádět. Před digitální revolucí představovaly úkoly, které by mohly být automatizovány, většinou rutinní úlohy fyzické povahy. Digitální revoluce umožnila automatizovat rutinní úkoly intelektuální povahy (např. administrativu). Nyní umělá inteligence začíná automatizovat nerutinní úkoly, fyzické a intelektuální, jak dokládají automobily bez řidiče a počítačové překladatelské služby. Konečnou hranicí je celá oblast sociálních úkolů, které představují úkoly, jejichž účelem je samotná lidská interakce (například v oblasti zdraví a zábavy).

Druhým vektorem transformace je digitalizace. Nejedná se pouze o obecný nárůst využívání digitálních technologií, ale konkrétně o použití sensorů a renderovacích zařízení, aby se části fyzického výrobního procesu převedly na digitální informace a naopak. Zpracování, ukládání a komunikace digitálních informací je mnohem efektivnější a levnější než ekvivalent pro analogovou informaci. Digitalizací výroby enormně narůstá schopnost porozumět, ovládat a manipulovat. Specifické technologie a aplikace, jako je Internet věcí (IoT), 3D tisk a virtuální nebo rozšířená realita, rozostří hranice mezi fyzickou a digitální sférou ve výrobě, což umožní to, co někteří lidé nazývají " kyberneticko-fyzické výrobní systémy". To současně vyvolává obavy z porušování soukromí a autonomie na pracovišti. Kyberneticko-fyzické továrny se mohou stát digitálními panoptiky, kde každý objekt je kontrolním zařízením a algoritmy kontrolují každou akci pracovníků.

Třetím vektorem změny jsou platformy, které definujeme jako digitální sítě a které koordinují ekonomické transakce algoritmem. Platformy, jako je Uber nebo Airbnb, vykonávají funkce, kde tradičně účinkují trhy a podniky samostatně : na jedné straně poskytují prostor a koordinační mechanismus pro transakce mezi kupujícím a dodavatelem zboží nebo služeb (jako by to dělal trh) a na druhé straně obsahují řadu algoritmů, které přímo sledují a spravují transakci (jako by to dělal podnik).

Koordinační efektivita jak podniku, tak trhu vede k vytvoření nových trhů. Ale mohou také potenciálně velmi rušivě působit vůči práci, institucím a společnosti. Stávající regulace zaměstnaneckých vztahů, systémů sociálního zabezpečení atd. předpokládá rozlišování mezi trhy a podniky. To se ale nevztahuje na platformy, což způsobuje problém, že práva pracovníků, spotřebitelů a dokonce i tradičních konkurentů nejsou chráněna na stejné úrovni jako v tradiční ekonomice. Tato skutečnost podtrhuje tvrzení, že technologické revoluce vyžadují institucionální změny.

Přestože se každý z těchto tří vektorů změn vztahuje na jiný soubor digitálních technologií s různými důsledky pro práci a zaměstnanost, jsou si podobní a působí v synergii. Digitalizace nemusí nutně znamenat automatizaci; pracovní proces může být digitalizován, ale všechny úkoly mohou provádět lidé - příkladem je psychologické poradenství poskytované v prostředí virtuální reality se skutečným psychologem a skutečným zákazníkem. Digitalizace však určitě usnadňuje automatizaci: digitalizovaný pracovní proces generuje obrovské množství informací, které by mohly usnadnit jeho automatizaci. A naopak: roboti jsou automatizované nástroje, ale také digitalizační zařízení, potřebující ke své správné funkci detailní digitální informace o svém prostředí.